Joe Kucera :: News

Freunde, ich freue mich über etwas, das ich tatsächlich selbst organisiert habe - glaubt mir, das ist ein sehr schönes Gefühl. Ich spreche von dem musikalischen Treffen von fünf Musikern, von denen sich einige noch nie zuvor auf der Bühne getroffen haben. Der Veranstaltungsort war am 25,12.2021 : Kunstfabrik Schlot - Lassen Sie mich ein wenig beschreiben, wie ich dazu gekommen bin, Musiker einzuladen, (öffentlich) zusammen zu spielen, von denen sich einige erst 3 Stunden vor dem Abendkonzert kennengelernt hatten. Ich weiß, dass das für manche Leute unvorstellbar ist … also werde ich versuchen, es zu erklären. Ich zum Beispiel sammle seit meinem 18. Lebensjahr Erfahrungen mit der Schönheit der Musik (oft ohne Noten, im Gegensatz zu vielen meiner Kollegen), einfach inspiriert von den Melodien, die ich lieben gelernt habe und die mich begeistern. So kam es, dass Martin Kratochvil, der Gründer der legendären tschechischen Band Jazz-Q, mich vor ein paar Sommern ins Studio einlud, um an Soundtracks für Filme zu arbeiten, was eigentlich eine sehr spontane musikalische Aktivität war. In diesem Zusammenhang haben wir auch eine Produktion NO JAZZ aufgenommen, die leider nur auf discogs.com heruntergeladen werden kann… oder eine wunderschöne CD mit Jana Koubková namens ZNĚNÍ &.SNĚNÍ Nun, diese Tätigkeit hat mich dazu inspiriert, das große Projekt MIGRA-TON zu starten, das von Pandemic vereitelt wurde. Das Projekt war vom TSCHECHISCH-DEUTSCHEN FONDS FÜR DIE ZUKUNFT und anderen Stiftungen finanziert und sollte verschiedene musikalische Verbindungen zwischen der Tschechischen Republik und Deutschland vorstellen. Nur ein kleiner Teil der ursprünglich geplanten Veranstaltungen war erfolgreich, die meisten Konzerte wurden wegen Covid19 abgesagt. Oft mussten wir die Live-Konzerte durch Videos ersetzen - z.B. Mauer Blues Video aus der schönen Villa Centre Bagatelle und der Auftritt mit dem Simone Reifegerste Trio zwei Videos https://www.youtube.com/watch?v=BUvpm_s8QIc
und https://www.youtube.com/watch?v=jVZzODUYtnI
Das Konzert im Jazzclub Kunstfabrik Schlot am 25,12.2021 bildete den Höhepunkt des Projekts und war dank aller Akteure ein großer Erfolg. Ich möchte mich an dieser Stelle bei meinen musikalischen Freunden und allen Organisatoren des Projekts bedanken: dem CENTRE BAGATELLE, ARTENSCHUTZTHEATER, KUNSTFABRIK SCHLOT in Berlin und CHODOVSKÁ TVRZ, PÍSECKÁ BRÁNA in Prag. Ich hoffe, dass wir bald weitere Konzerte organisieren können, die in der letzter Zeit wegen der Korona nicht möglich waren.

https://www.youtube.com/watch?v=gCkvBE7gbhQ&t=73s

Mein Freund Sammy, spielt mit seinem Trio am 03.12.2021 20 Uhr in wunderbaren Kulturrat Bochum, Lothringer Str. 36c, 44805 Bochum
Bitte geht dort und bestellt dem Samy meine Grüße - Ich freue mich auf bessere Zeiten, hilft mir dabei es zu schaffen, gehe sich zu Impfen lassen. Euer Joe

JUST NOW, BUT NOT FOREVER
https://youtu.be/jVZzODUYtnI

You would like to have the new CD?
CLICK HERE

bohužel se tyto koncerty odkládají na rok 2022
Neschopnost lidí se domluvit na řešení Pandemie nám kazí práci.

17. 11. Hořice / radnice https://www.dum-kultury-koruna.cz/klub-pratel-hudby
18. 11. Nové Město na Moravě / klub
19. 11.
20. 11. Kutná Hora / Blues cafe
21. 11.
22. 11. Ústí nad Orlicí / klub
23. 11. Čížov u Jihlavy/
24. 11. Olomouc / Český rozhlas
25. 11. Praha / Písecká Brána s Janou Koubkovou jako host

Vše se odkládá na 2022

Jan Hocek 8.7.2021 v Jazz Port o mě a mých projektecht napsal:

V Západním Berlíně si v polovině sedmdesátých let vysloužil legendární přezdívku The Sensational Saxophone Joe – JOE KUČERA. V květnu tento osmasedmdesátiletý saxofonista, flétnista a skladatel vydal na německé značce MP Records (založené v roce 1987 producentem elektronické hudby Tomem Damsem) nové autorské album – „Take A Heart“…

Ovšem Joe Kučera byl do roku 1969 Josefem Kučerou. V roce 1967 ho angažoval Michal Prokop do dechové sekce své skupiny Framus Five na post barytonsaxofonisty. V letech 1968/69 foukal také v doprovodné kapele zpěváka Karla Černocha. V září 1969 emigroval přes Jugoslávii do Vídně, kde hrál s dalším českým emigrantem, kytaristou Sammym Vomáčkou. Poté se usídlil v Německu, v Západním Berlíně setrval do roku 1972. Další čtyři roky pobýval v Anglii, kde účinkoval v duu s americkým folk-bluesovým písničkářem Jessem Ballardem (ten se stal jeho dlouholetým spolupracovníkem a přítelem), Jackiem Levenem aka John St.Field (natočil s ním dokonce album „Control“ – 1975) a Otcem britského blues Alexisem Kornerem. V roce 1976 se vrátil s Ballardem do Berlína, aby založili kapelu Paradise Island Band a stali se součástí tamní úspěšné jazz-blues-folkové scény. Do Kučerova portfolia přibyli Pete Wyoming Bender, Bob Lenox, Dick Heckstall-Smith, Tony Sheridan a Czeslaw Niemen (1986), koncem 80.let založil skupiny Triangel (s Ronem Randolfem a Hansem Hartmannem) a Balance (s pianistou Ralphem Billmannem). Po listopadu 1989 se začal pravidelně vracet do Prahy, hrál s Lubošem Andrštem, Martou Kubišovou (a také zní na jejím albu „Někdy si zpívám“ – 1991), Martinem Kratochvílem (mj. album „Siločáry“ – 2017), Petrem Kalandrou (soundtrack k filmu „Tankový prapor“), Janem Hrubým, Miroslavem Vitoušem či kapelou Oswalda Schneidera. Objevil se na více než 50 albech…
Ale autorská novinka následovala až po dlouhých 35 letech. Navíc do nahrávání zasáhla pandemie, takže způsob práce byl jiný. Naštěstí se to nijak neprojevilo na autenticitě nahrávky. Do té se totiž promítly odchody Kučerových muzikantských přátel (Ralph Billman, John Vaughan, Ramesh Weeratunga), jejichž smrtí přervaný tvůrčí vklad dodává albu další rozměr. Vedle lídrovy saxofonové hry a civilního, typicky muzikantského zpěvu převážně v češtině, zaujme výtečná berlínská zpěvačka Simone Reifegerste. Ta se proslavila díky folk-jazzové skupině Be Mine Or Run, jejíž album „Beautiful People“ získalo v roce 1997 cenu německých hudebních kritiků. V roce 2011 natočila s polským pianistou Chrisem Szachnowskim a právě Kučerou taktéž vysoce ceněné CD „Am I“. Její hlas je mírně zakouřený, evokuje Marianne Faithful či Szidi Tobias. Třetím nejvýraznějším aktérem je pianista Vladimír Strnad, dlouholetý člen komorního souboru Kinsky Trio Prague; doprovází též operní zpěvačky (Christina Kluge, Edita Randová), taktéž jazzové (Eva Emingerová, Elena Sonenshine), a působí v souborech Jan Štolba Quartet a Petra Vlková Band. Na albu se významnou měrou podílel také na aranžích.

To je laděné nostalgicky, žánrově pak šansonově, nabluesověle a najazzle písničkářsky. A je příjemně poslouchatelné. Z devíti skladeb (převážně autorských), v nichž se střídají tři sestavy, jsou tři instrumentálky. V nich s Kučerou hrají argentinský pianista Carly Quiroz a dva berlínští Italové, kontrabasista Carmelo Leotta a bubeník Andrea Marceli. „Another Idea“ je šťavnatá easy-listening jazzůvka se sopránkou, „Alenka“ (věnovaná Kučerově sestře, známé grafičce) je sycena hutnou rytmikou a znamenitými sóly tenora, piana a kontrabasu, bossa novou ochucená kompozice „Song For Bill“ je věnována Ralphu Billu Billmannovi, se kterým Kučera hrál v Berlíně tři desítky let; vedle lídra se sopránkou se zde vyznamená opět kontrabasista. A pak už kralují písně. Úvodní „Where Do You Go“ osciluje mezi šansonem a blues, Kučerův tenor evokuje Paula Desmonda, mužná čeština se tu mísí se sytě ženskou angličtinou, na piano a s basovkou doprovází Stephan Hoppe. Dvojjazyčnou baladu „Just Now, But Not Forever“ („Bolest, ta děvka, co hledá práci…“) střídá „Balance“, nejdelší track alba (8:32), rozpůlená na polodeklamovaný song (zde Kučera zpívá anglicky) a řízný instrumentální latino jazz s vynikajícím sólovým chorusem kontrabasisty. Tři skladby pak s Kučerou hraje trio výše zmíněného pianisty Vladimíra Strnada (s kontrabasistou Janem Greifonerem a bubeníkem Janem Dvořákem). Dvě jsou převzaté z repertoáru Kučerových souputniků. Baladu „Living Outside the Law“ napsal písničkář Jesse Ballard a znamenitým způsobem ji interpretuje Simone Reifegerste, stejně tak šansonově výraznou a emocionálně gradovanou „The Moon Has Left Town“ z pera Johna Vaughana, který je ostatně autorem většiny textů na albu. Původně je měl zpívat on, ale vloni v březnu nečekaně zemřel. Album je mu proto dedikováno. (A proto také vzal Kučera na sebe i roli zpěváka.) Závěrečným trackem je titulní „Take A Heart“, balada opět v podání zpěvačky a s desmondovským tenorem Kučery.